Bludička
Mou duši již dlouhou dobu zrcadlí: úzkost, stesk a trápení. Jak trpké dokáže být lásky mámení?! Pohled Tvůj mne spaluje, stejně tak i chladí, mou kůži lačnou po dotecích tvých, jemně z dálky hladí ono křehké pouto zraňují, podovody a soužení, láska jak ze sna...to je pouhé blounění marné je čekání, marná je víra v prázdném srdci velká jen díra. Přichází pocit, ten jaksi bezradný, na scénu vstupuje, zloduch ten proradný...onen perlový náhrdelník roztrhne se a znenadání všechno spadne, rozbije se pevné hradby dobyty již jsou, vojáci poraženi na jistou smrt jdou....tak křehké je i naše štěstí...jako sladká medovina, jako jemná pavučina. Teď důvěra je poničena, leží v torckách nade mnou, jsem bludička udušena hloupostí a pýchou svou. Lidskost zrcadlí se v skutcích našich, a tak jako v duši věčné světlo září, slza na mé tváři...pomalu stéká a doufá v odpuštění neb kdo vysvobodí ubohou bludičku z pastí? Tu dívku nenasytnou chamtivostí....