Hluboko v dušičce
Místo růží jen hromádka popela,všude jen studená otrávená voda, nikdo nechce jít dál.Čas se tu pozastavil a chuť života se ztratila. Každý by tu byl jen smutně stál, každý by tu jen smutně plakal a vyděl jedovatého hada.
Všude je jen plno bolesti, slzy tu padají tak jako jinde ne,jako déšť na tváře zklamané a nikde na světě není tak málo radosti jako v mé duši tak smutné.
Už pociťuji chlad, místo dvou jsem sama a zmatená jsem a smrt vcházet cítím a slyším.Nikomu sice na mě nezáleží a však já jim naposledy odpouštím.