V temném koutě
Já navždy chtěla být jen tvá, ležet v tvé náruči schoulená. Tiše ti šeptat slova něžná a věřit,že se mi to jen nezdá. Je to,ale až moc krásné, vím,že když oči otevřu, tak všechno pohasne. Zase sedím v koutu tmavém, sama, bojím se a pláču. Přesto se dívám oknem ven, hledám kapku naděje. Snad přijdeš, podáš mi ruku svou a řekneš, už se nic neděje, už dále nemusíš bloudit tmou. Tak pojď lásko se mnou...Vím, že je to jen můj výmysl, že tohle se nikdy nestane. Je to snad zoufalý nesmysl? Proč si mě,ale nevšímáš, proč jsem pro tebe cizí, proč můj pohled nevnímáš,víš jak moc mě to mrzí. Nechtěla jsem plakat,stejně slzy z mých očí stékají. Nechtěla jsem se přestat smát, místo toho jsem se začala bát. Najednou nic smysl nemá, nevím zda je noc či den jenom čekám na splněný sen. Dočkám se nebo se žalem utrápím? Tohle bohužel nevím,ale přesto ti něco povím. Miluji tě víc než cokoliv na světě, nedá se to vyjádřit ve větě. Tohle prostě musíš prožít, jedině tak mi můžeš uvěřit. Usínám a nechám si o tobě zdát,a naposledy ti chci své srdce odevzdat.