Bráška
Bráško, dneska přijel tvůj kamarád. Nebudu ho jmenovat. Budu mu říkat lišák. Tak lišák se objevil před objedem.Jely jsme na oběd a pak za Tebou. Musela jsem tam jet s někým.Bráško sama jsem se na to necítila. Opravdu ne. Vím,že jsem říkala,že to zvládnu sama a že tam pojedu sama,ale prostě to bráško můj nešlo.
Když jsme tam tak stály tak jsem se chtěla otočit a odejít a vůbec tam není. Už cesta tam pro mě bylo dneska utrpení. Nevím proč,ale dneska to bylo hodně moc emociálně vypjaté.
Přišli jsme tam,zapálily svíčky.No a pak to přišlo. Začala jsem brečet jak malé miminko a pak jsem to nezvládla a sesypala jsem se. Bráško,moc mi tady na tom světě chybíš.Strašně moc. Chybíš mi ve chvílích štěstí, neštěstí. Prostě ve všem.V každodením životě.
Bráško,já už nemůžu ani psát.Už na to nevidím.Nejde to................. Chybíš mi. Nejde mi bez tebe žít.